Cykloputování

Tento výlet volně navazoval na ten předešlý, který se původně měl jmenovat Hostýn: Tesák – Kelčský Javorník. Dnes jsme jeli jeho druhou část.

Vše začalo velmi dobře, vlak poblíž Rajnochovic zastavil, ve vsi jsme si dali rozjezdové pivo, ale už jsme se nestačili dohodnout, zda na Tesák pojedeme po asfaltové nebo po turisticky značené cestě. Proto jsem si lehkomyslně sám zvolil tu druhou cestu a vzápětí si to i odskákal. Svatavě Vránové Krkoškové se kamenitá lesní cesta nelíbila, odmítala se na ní fotit a nadšeně se kochat podzimní scenérii hostýnských hor.

Až v hospodě na Tesáku se vše srovnalo a po půl hodinové přestávce jsme vyrazili kolem Čerňavy směrem na Kelčský Javorník. V místě, kde jsme měli odbočit na Jehelník, jsem roztáhl mapu, ve které vyznačena cesta byla, ale já jsem stál na jiném místě než jsem podle mamy stát měl a tak pochopitelně muselo dojít ke kolosálnímu omylu.

Žijíce v omylu označuji místo v reálu za špatně značené a tak se stalo, že jsme se vydali po neznačené cestě, která se sama vytratila do ztracena. Také jsme se ztratili sami sobě a navzájem se šťastně našli a místo na Kelčském Javorníku jsme společně skončili na Chvalčově. Utajený Kelčský Javorník mě za celé hostýnské hory, o kterých jsem si myslel, že je znám jako staré boty pěkně pokořil, až mi i hřebínek spadl.

A znovu jsme volili náhradní trasu. Plány jsme měnili v září roku 2003 v hospodě v Bystřici, v té samé hospodě, kde před 82 lety zdejší levičáci spřádali též svoje plány až se jim podařilo v srpnu roku 1921 založit městskou organizaci Komunistické strany Československa. Nám se podařilo opustit Bystřici a vydat se Kelčskou pahorkatinou.

Projeli jsme Vítonice a za vesnicí Žákovice jsme na kopci u kapličky na křižovatce čtyř cest na chvíli sesedli z kol, protože odtud byl pěkný výhled po kraji. Do dalšího výčtu dědin, které jsme projeli patří už jen Soběchleby, Pavlovice, Radslavice a Kozlovice, kde byla poslední zastávka na pivo.